wz
vrchni1.gif, 24 kB
Kuks - historie
Vznik a historie Kuksu

Navštíví-li dnes turista Kuks, těžko si dokáže představit, jak to zde vypadalo před 250 lety. Špitální budovy s kostelem Nejsvětější Trojice na pravém břehu Labe jsou jen zlomkem velkolepého architektonického komplexu, který Kuks na fotografii - 1933vznikl na počátku 18. století za hraběte Františka Antonína Šporka. Během dvaceti lety vyrostly lázně, zámek, špitál, závodiště, řada domů pro hosty, divadlo, hostince, „dům filozofů“, hospodářské budovy, stavení pro služebnictvo a mnoho dalšího. Všechny stavby byly podřízeny jednotnému uměleckému hledisku, dbajícímu na přísnou symetričnost, uměřenost a vyváženost hmot. Nad ostatní vynikaly dvě dominanty, stojící proti sobě na každém břehu. Na levém dvoupatrová zámecká budova a na pravém špitál se špitálním kostelem a hraběcí hrobkou. Údolí mezi nimi bylo přeměněno rozsáhlý park s bohatou sochařskou výzdobou. Jednotlivé sochy, sousoší, fontány, ozdobné sloupy, reliéfy, to vše vytvořilo celek nevídané působivosti, okázalé reprezentace, ale také vytříbeného výtvarného citu, uměleckého nadání a mistrovství.      Kdo byl původcem celé této krásy a proč vznikla Kuks - dobová pohledniceprávě zde, na dosti odlehlém místě? V roce 1662 koupil toto panství generál rakouské jízdy Jan Špork a po něm je zdědil jeho syn František Antonín. Kuks byl v té době jen nevelkou osadou, kde panstvo nesídlilo. Byl však v blízkém okolí známý svými prameny, které prý léčily mnohé nemoci a neduhy. Hrabě Špork, muž na svou dobu velmi vzdělaný a osvícený, poslal roku 1695 vzorky pramenů na pražskou univerzitu se žádostí o jejich rozbor. Když následujícího roku dostal příznivou analýzu, rozhodl se, že v Kuksu vybuduje lázně, které významem a vybavením měly předčit i Karlovy Vary.
 
Hrabě František Antonín Špork 1662 – 1738

Narodil se 9. března 1662 zřejmě v Heřmanově Městci, kde také absolvoval městskou školu. V Kutné Hoře navštěvoval jezuitskou kolej, později práva a filozofii v Praze. Po studiích byl poslán na cesty do Anglie, Francie a Anděl Šťastné smrtiAnděl Žalostné smrtiNizozemí. Roku 1684 prohlášen dědicem šporkovských českých statků: Lysé nad Labem, Choustníkova Hradiš-tě, Malešova a Kožojed. Byl vychován jezuitských školách.
     Zprvu se „honil“ za světskými tituly, ale v polovině 90. let 17. století u něj nastal přerod. Stal se přítelem věd a umění. V Praze, v Lysé nad Labem a Kuksu zřídil znamenité knihovny, v Lysé založil obrazárnu a tiskárnu, v níž vydával knihy po celých tisících. Byly to většinou knihy vzdělavatelské a náboženské, francouzského a německého původu. Jejich překladatelkami byly jeho dcery. Knihy byly do značné míry ovlivněny jansenistickým myšlením. Jezuité se nad tím pohoršovali a hraběte obviňovali, že napomáhá rozšiřování kacířských knih. Po vyšetřování a přezkoumání pověstným Koniášem byla lýdská tiskárna zavřena a hrabě dán do vězení. Špork byl ovšem sám o sobě zvláštním člověkem. Vyhrocoval vždy situace do krajnosti.
     Kousavými a sžíravými poznámkami si často vzbudil nepřátele tam, kde je nemusel mít. Nedal úřadům ve jménu "Spravedlnosti Náboženství - kostlivec, zeměkoule - symboly pomíjivosti světaa Pravdy" pokoj, i když neměl zcela pravdu. Již od mládí nešetřil prostředky, aby dosáhl co nejvíce a co nejzvučnějších titulů. Roku 1690 byl jmenován komořím, rok nato jedním z místodržitelů a roku 1692 "skutečným tajným radou". Vyžádal si však od císaře výsadu, aby se směl podílet na zasedání v zemské správě jen po čtyři měsíce v roce. Také v rodinných sporech se dostal Špork do konfliktu, a to s Kancléřem Kinským a jeho nástupcem Vratislavem. Byl za to uvězněn v Daliborce. Mezi další střety s úřady patřil vleklý spor o plavení dříví na Labi a pro honitbu.
     František Antonín Špork byl proslulý svými skladbami. V Lysé zřídil poustevny sv. Václava a sv. Františka a klášter sv. Augustina. Na Vysoké Hoře u Malešova vystavěl kapli sv. Jana se třemi poustevnami. Severně od Lysé založil zámek Bon Repos. Nejznamenitější památky zanechal v Kuksu.
      Hrabě poznal v Paříži (Versailles) hudbu pro lesní rohy a zaváděl ji na svých panstvích. Na hony zval velkou společnost a uděloval řád sv. Huberta, jenž od něj přijal např. roku 1723 i sám císař Karel VI.
     V Praze vlastnil Špork paláce v Panské a Celkový pohled - NáboženstvíHybernské ulici. Tam zřídil i divadlo, které patřilo k předním soudobým scénám střední Evropy. K Praze však nepřilnul. Zvolil si již od mládí životní styl venkovského šlechtice. Projevoval se vzácnou lidumilností. Rozdával peníze a obilí chudým lidem a založil pro poddané kontribuční fond. Těžko je chápat tuto činnost lidumila, když vůči vlastním služebníkům na rozsáhlých panstvích byl hrabě znám jako nelítostný feudál, který nepromíjel ani maličkost.
     Hrabě František Antonín Špork zemřel 30. března 1738 a byl s velkou okázalostí pohřben v rodinné hrobce v Kuksu.
 
Lapidárium

Slovo lapidárium je odvozeno od latinského slova lapis – kámen. Sál původně sloužil jako hlavní sál hospitalu. Bylo zde umístěno 34 lůžek s baldachýny, u každého lůžka stála dřevořezba světce.
     V roce 1984 zde bylo u příležitosti třístého výročí narození Matyáše Bernarda Brauna zřízeno Braunovo lapidárium. Sem byly přemístěny originály Braunových plastik. Na původní místa před budovu byly postaveny kopie. Jsou zhotoveny ze směsi rozdrceného pískovce (stejné struktury jako originály) a makromolekulární pryskyřice epoxidového typu a barviva. Vyrobeny byly v osmdesátých letech v restaurátorské dílně Praha-Ruzyně.
 
Matyáš Bernard Braun

Matyáš Bernard Braun se narodil v roce 1684 v Sautensu u Insbrucku. Počátkem 18. století se odebral na zkušenou do Itálie, pobýval hlavně na severu, zvláště v Benátkách, ale dostal se až do Říma. Mladý Braun si všude vnímavě všímal tehSvatý Jeronýmdejších děl italských mistrů, především ho upoutal Giovanni Lorenzo Bernini, jehož tvorba měla na něho rozhodující vliv. Vyškolen několikaletým pobytem v Itálii vrací se do Salcburku, a když se tam pro něj nenaskytne vhodná příležitost k uplatnění talentu, odchází na sever a roku 1710 odchází do Prahy. JižVelký Miles Christianus první léta jeho práce u nás socha sv. Luitgardy na Karlově mostě z roku 1710, ukazuje na zralého mistra s vyhraněným vlastním stylem. Od tohoto roku vzrůstá stále počet zakázek nejen pro Prahu, ale i pro venkov, takže si musí zřídit velkou dílnu s několika pomocníky, kteří provádějí některé objednávky za dohledu mistra nebo podle jeho skic. Stává se nejvyhledávanějším sochařem u nás. Pracuje v Praze, Kuksu, Teplicích, Lysé, Duchově, Litomyšli, Valči i jinde. Překotná bezoddychová práce má za následek onemocnění tuberkulózou, na kterou roku 1738 v Praze umírá…

reklama