wz
vrchni1.gif, 24 kB
Krňovice 1.

Pokud máte doma 1,1 kg žitné mouky, 1,1 hladké pšeničné mouky, 1,5 l vlažné vody, 170 g droždí, 3 lžíce soli, 6 lžic octa...můžete si vymíchat chlebové těsto. Těsto posypeme moukou a necháte hodinu kynout, pak vytvoříme chléb či chleby a necháme v moukou vysypené ošatce dokynout. Nakonec těsto z ošatky vyklopíme, na povrchu omyjeme osolenou vodou. Vložíme do elektrické trouby zahřáté na 250 °C, nastavíte na 150 °C a chléb pečeme asi hodinu. Na dno trouby dáme mystičku s vodou.
     Správný postup můžeme dnes už těžko podstoupit, protože kvalitní chléb se peče v peci. Dobrá pec má mít klenbu na všech stranách stejně světlou a výsledek práce záleží na tom, dokážeme-li pec dobřeP2020685_small.jpg, 11kB vytopit.
     Skanzen v Krňovicích objevíte v obci, ležící asi dvacet minut chůze od vlakového nádraží v Třebechovicích pod Orebem. Přibližně stejnou vzdálenost zdoláte i při cestě od Muzea betlémů. Areál se nachání u přírodního parku Orlice. Ten byl vytvořen v roce 1996 a patří k nejrozsáhlejším územím u nás. Sleduje tok Divoké Orlice od další chráněné oblasti od Klášterce nad Orlící, tok Tiché Orlice od Mladkova po soutok obou Orlic až do Hradce Králové a v to v celkové délce přibližně 200 kilometrů.
     Ve skanzenu, který se buduje od roku 2002 je k vidění několik staveb jak rekonstrunovaných, tak i přenesených z původních míst. Jedná se především o roubenou architekturu z podhůří Orlických hor a Hradecka. Mají tu k vidění i plno funkčních zařízení, strojů a nářadí. Ale také dobové vybavení, automobily (například Tatra 12, na kterou se vyrábělo 11 ruzných druhů karosérií, od kabrioletu až po valník) a zemědělskou techniku. Stavba "Hostinec Na Špici" je rekonstrukcí původního zájezdního hostince z Hradce Králové. Ten stával na trace obchodní cesty, vedoucí z Orlických hor na Prahu až do roku 1926. V současnosti je využíván jako vstup do Skanzenu a Ekocentrum ČSOP.
     V Podorlickém skanzenu můžete vidět několik zvířat. Nejvíce je tu ovcí, slepic (časem tu vznikne "Český dvorek") a mají tu i tažné koně (plemeno Norik, v dospěloti mající hmotnost až 700 kg). Koně a ovce pomáhali v dřívějších dobách udržovat ráz obce. Muselo se pravidělně zajišťovat seno na zimu, takže se P2020715_small.jpg, 16kBlouky zkulturňovali. Pokud se tu objevíte v ty správné dny, můžete se dokonce svézt povozem. V areálu skanzenu můžete vidět postupně sem dosazované staré odrůdy ovoce. Původní vysokokmeny se již nepoužívají. Musíme si uvědomit, že se dříve sady dědily z otce na syna a pokud by otec sad neobnovoval, syn by už neměl co sklízet. Například odrůda Panenské české patřila mezi vynikající a dobře skladovatelná a zpracovatelná jablka.
     A když už jsme u ovoce, je tu k vidění i plně funkční replika sušičky ovoce ze Semechnic u Opočna. Jedná se o rekonstrukci dožívající sušárny na břehu potoka v obci Semechnice. Dřevěná roubená komora má spáry vymazány hlínou, stejně jako povalový strop. V interieru je vyzděný topný kanál, do štěrbin v čele stavby se zasouvají lísy na ovoce. Sušení probíhá po dobu 48 hodin a potřebná teplota je kolem 70 °C. Vznikající vlhkost uniká netěstnostmi. Původně se obsluhovala komora zvenku, později byla ale zhotovena prkenná kolna. Vznikla díky tomu přípravna, chráníci obsluhu před vlivy počasí. Kdo by neznal křížaly, které se dříve rozvářeli na různé nádivky?
     Pokud jde o stavební materiály, jsou tu používány především různé druhy dřeva, opuka a cihly. Klasický materiál ale vždy neznamená, že se daná stavba hodí do krajiny. V dnešní době se stavějí například domy ve stylu kanadských srubů, ty ale do naší krajiny příliš nezapadají. Ovšem, co člověk, to názor. Nejlepší je, když se nechá stavitel motivovat původní architekturou, používanou již po několik generací v dané oblasti. Jsme ale ve skanzenu, věnujme se tedy konkrétním stavbám.

reklama