wz
vrchni1.gif, 24 kB
ZOO - dobové aktuality
Dne 26. dubna 2004 "snesla" samice krajty tmavé blíže neurčený počet vajíček a od té doby snůšku chrání v závitech těla. Pravidelnými záškuby svalů zvyšuje svoji tělesnou teplotu a vajíčka zahřívá. Mláďata se budou líhnout přibližně koncem června 2004. Po celé dva měsíce samice nepřijímá potravu a snůšku neopouští. V minulém roce takto odchovala 42 mláďat. Krajty jsou jediní hadi, kteří pečují o svá vajíčka.
 
- Safari je v provozu od 1. 5. do 30. 9. - (začátek může být za nepříznivého počasí posunut). První autobus vyjíždí v 9,30 hod., poslední v 18,00. Intervaly mezi autobusy jsou maximálně 20 minut. Projížďka po Safari trvá 20-30 minut
- Při projížďce Safaribusem se mi podařilo vyfotografovat velmi zblízka dvě mláďata antilopy vrané. Jednomu je dnes 4. 6. 2004 deset a druhému třináct dní
- V areálu ZOO přibyla tři dřevěná zvířátka - hroch a dva medvědi. Takže si děti mohou hrát na více atrakcích. Můžete si také pohladit poníky a kůzlátka - vyfotografoval jsem pro vás a syna mé přítelkyně světovou raritu. Kůzlátko na klouzačce
- Oba druhy plameňáků si vybudovali už svá hnízda z hlíny - jsou to kopečky a na vrcholu je jamka. Do ní kladou svá vajíčka a pak na nich sedí
- Pavilon lvů je už skoro hotový, zbývají jen dokončovací práce. Ptal jsem se jednoho ze stavebníků, zda-li neví, kde jsou v součastné době vůbec lvi. Odpověděl, že pravděpodobně ještě na svém zimovišti, ale neví to jistě
- Po celém areálu ZOO přibývá květin, což je myslím moc dobře - protože zahrada jako celek je pojata jako velký park. Všude kvetou stromy a na mnoha místech ucítíte krásnou vůni
- Pavilon slonů už opět očividně vyrůstá, probíhá výstavba obvodových zdí
- V prodejně Galerie Zdeňka Buriana se začala ve větším sortimentu prodávat plyšová zvířátka
- V odchovně ptactva můžete tentokrát vidět mládě špačka tlustozobého - Scissirostrum dubium, které se vylíhlo dne 17. května 2004
- Všem mým čtenářům posílá úsměv samice bonga lesního
Dne 26. dubna 2004 snesla samice krajty tmavé blíže neurčený počet vajíček. Nyní je zahřívá Mláďata antilopy vrané si starosti vůbec nedělají. Leží si a autobus je musí objíždět V areálu ZOO se setkáte ještě s dvěma dřevěnými medvědy
To tu ještě nebylo - i kůzlátka se chtějí klouzat Pavilon lvů už roste doslova před očima. Však se mne už také několik návštěvníků ptalo, kde vlastně lvi jsou. Reklama totiž ukazuje upoutávku právě se lvem Bongo lesní vám všem posílá úsměv
Antilopa vraná (Hyppotragus niger). Samec je leskle černý, s bílým zadkem a břichem a s černobílou kresbou v obličeji. Má také dlouhou Antilopa vraná, v naší ZOO se ji daří úspěšně rozmnožovathřívu z tuhých chlupů v týle a na hřbetě. Samice jsou menší a hnědé. Mláďata jsou také hnědá. Obě pohlaví mají rohy - u samců jsou až metr dlouhé, u samic pak 85 centimetrů.
      Domovem antilopy vrané je východní Afrika od Keni do Jižní Afriky a odtud na sever přes jihozápadn  část Afriky až do Angoly a do jižního Konga.
 
Noviny královédvorské radnice:
V ZOO Dvůr Králové nad Labem se narodil vzácný osel somálský - Dne 8. května 2004 se narodilo první mládě osla somálského v nedlouhé historii zdejšího chovu tohoto kriticky ohroženého druhu, který je pravděpodobně v přírodě již vyhuben.
     Dne 2. února 2000 byli do ZOO dovezeni první jedinci - dva hřebci (Datle a Mike) ze ZOO v Ústí nad Labem. Obohatili již tak pestré druhové spektrum afrických kopytníků. Hřebci obývali první sezonu severoafrický výběh spolu Osel somálskýs adaxi a velbloudy jednohrbými, a další sezóně pak byli v safari spolu s ostatními druhy kopytníků vypuštěni do safari.
     V roce 2001 získala ZOO nový pár (Toni, Torry) ze ZOO Tierpark Berlin a to výměnou za samici žirafy. V roce 2003 byl ke klisně Torry (narozené 11. prosince 2000 v Tireparku Berlin) přivezen nepříbuzný hřebec za ZOO v Liberci Quoray (narozen 10. července 1990 v Oberwil).
     Tato dvojice je také rodičovským párem malé klisničky, která se narodila po 13 měsíců trvající březosti. Ihned po porodu byla samička velmi čilá, bez problému si našla u matky zdroj mléka a její porodní váha 29 kg patří u tohoto druhu k těm nejvyšším. Samice s mládětem bude v nejbližších dnech nejprve chodit do odděleného venkovního dvorku, kde se mládě poprvé přes hrazení seznámí se svým otcem a poté do volného severoafrického výběhu, kde ho bude čekat seznámen s novými druhy - adaxi.
     Doufáme, že se bude malé klisničce, jejíž křest bude proveden veřejně za několik týdnů, bude v královédvorské ZOO dařit a že za několik let i ona zde přivede na svět svého potomka.
     Největší světový chov žiraf v ZOO Dvůr Králové nad Labem se rozrůstá - Ve čtvrtek 13. května 2004 byl dopraven do ZOO samec žirafy Rotschildovy jménem Tommy, který rozšíří stádo těchto gigantický tvorů. Tommy se narodil 27. března 2002 a naší zahradě ho darovala ZOO Amersfoort v Holandsku.
     Transport trval 24 hodin a proběhl bez problémů. ZOO Dvůr Králové patří díky Zdeňkovi Bártovi, pro kterého to byla 252. přepravená žirafa, k nejvyhledávanějším dopravcům zvířat a tuto službu dělá královédvorská ZOO i na objednávku pro další zoologické zahrady v Čechách nebo kdekoliv jinde na světě.
 
Pavilon slonů už "roste" - Jaro se už v ZOO přihlásilo. Celý areál je velmi vkusně upravený a momentálně kvetou rododendrony (pěnišníky). Viditelně také pokračuje výstavba nového areálu lvů. Už jsem několikrát zaslechl hovory návštěvníků - kde, že vůbec momentálně lvi najdou. To se mi také nepodařilo zjistit, ale pravděpodobně jsou zapůjčené do jiné ZOO. V malém Safari jsou už vypuštěna všechna zvířata, takže se můžete setkat se zajímavým seskupením různých druhů. Safaribusy jezdí každých 20 minut a jen málokdy jedou poloprázdné. Celý areál působí pohodově a v zahradě můžete nyní potkat návštěvníky všech generací. Proti mé permanentka je už v absolutním pořádku, takže vás mohu pravidelně informovat a doplňovat další zajímavosti.
 
Antilopa losí (Taurotragus oryx)- Je to největší antilopa vůbec. Svým zjevem připomíná spíš tura než antilopy. Vyskytuje se v osmi rasách jižně Sahary v Senegambii, Súdánu, Kamerunu, Keni, Rhodesii, jižní a jihovýchodní Africe.
     Největší ze známých ras, dříve pokládaná za samostatný druh a označovaná jako antilopa Derbyho, váží až 1000 kg a v lopatkách bývá 180 až 190 cm vysoká.
     Kůže na krku antilopy losí tvoří několik záhybů a srst se pod krkem lalokovitě prodlužuje. Na čele má prodlouženou hřívu, u starých samců zvlášť výraznou. Ocasem připomíná tury. Skoro metr dlouhé rohy mohou mít v objemu až 32 cm. Samice mají rohy delší a tenčí. Rohy jsou pozoruhodně kroucené. Na povrchu mají vyvýšený hřeben, který spirálovitě obtáčí rovný roh.
     Antilopy losí jsou světle hnědé nebo žlutohnědé, s rezavě červeným nádechem. Vespod jsou žlutavě bílé. Na hřbetě mají obyčejně několik světlých pruhů. Žijí jen na určitých místech a jsou dost vzácné. Tvoří menší stáda o 20 až 30 jedincích v travnatých a listnatých stepích nebo na okrajích lesů. Jihoafrické rasy se častěji shlukují do větších stád než rasy severní. Všechny tyto antilopy se živí listím a mladými větvičkami stromů a keřů. Trávu spásají jen zřídka, a to jen trávu mladou a čerstvou.
Antilopa losí je největší antilopa vůbec Vedoucí samec mívá i 1000 kilogramů Antilopy losí se po Safari neustále potulují a polehávají
Přijeďte se podívat na Safari - Novinky ze ZOO jsou následující. Nový areál slonů je plně rozpracován - podle harmonogramu by měl být hotový začátkem října. Na staveniště se ale čile pracuje, možná se bude otevírat dřív. Přístavba u areálu bonga pro žirafu pralesní se již začíná dostávat do konečné váze - upravuje se již okolí, aby zapadalo do konceptu zahrady.
     Ta nejdůležitější novinka je, že se otevřel již velký okruh Safari, kam vás doveze vláček a pak už můžete nasednout do Safaribusu a prohlížet si volně pobíhající zvířata. Už se tu objevují první školní výlety - ačkoliv se to nezdá - prázdniny se nezadržitelně blíží. Jedním dechem ale musím dodat, že se tu ve městě rýsuje totální dopravní kolaps.
     Malý okruh Safari se už naplňuje novými zvířaty, všechno se začíná zelenat. O víkendech budou opět plná parkoviště a ZOO ožije do plného provozu. Inu síla jara je tady - máj, lásky čas.
 
Po delší přestávce zaviněné nedostatkem volného času jsem se vypravil zjistit novinky do ZOO. Nejprve mne překvapili hned u vchodu lemuři, kteří se vypravili na ostrůvek "kačenek" na poznávací výpravu. Jednoho vracejícího se zpět se i podařilo vyfotografovat - další se mi už zachytit nepodařilo - jelikož se jim nechtělo "pózovat".
 
- V odchovně ptactva se objevil nový přírůstek. Vylíhnul se 31. března 2004 a byl zřejmě čerstvě nakrmený, protože se vůbec nehýbal. Pro zájemce, kteří by chtěli případně pozorovat krmení - dopolední probíhá v 10,00 hodin a odpolední v 13,30 hodin. Nyní, na počátku jara bude v odchovně myslím dost živo. A nejen v odchovně - venku už zahnízdili na několika místech v ZOO tradičně bílí čápi. Už ji plameňáci si připravují "kopečky" pro svá vajíčka.

Odchovna ptactva a nový přírůstek narozený 9. dubna 2003 - pelikán africký

Celá ZOO se náhle vybarvila do zelena, vše začíná kvést

Malý okruh Safari už ožil

Zvířata, která jsou povětšinou uvnitř - už vylézají ven. Jako například gueréza angolská

Nový areál slonů se za chvíli začne rýsovat

Už je to uděláno, už je to hotovo...nový pavilon je připravován pro žirafu pralesní

Elegantní lemur se vrací "domů"

Pelikán africký narozený 31. 3. 2004

Starý pavilon slonů "padl"

- Pavilon slonů už je ten tam - zbyla prázdná plocha. Je ale jasně vidět, že práceUž jezdí po malém Safari vláček - komu se nechce chodit - stačí zaplatit a nastoupitneustále pokračují a za nedlouho se začne rýsovat pavilon nový. Vodní svět jde už sice projít celý - ale probíhá v něm rekonstrukce několika akvárii, takže neuvidíte úplně všechno.
- Vypadá to ale opravdu dobře, určitě se také co nejdříve podaří opravit vše v zadaných termínech. Co se ale už podařilo skoro celé dokončit - je přistavění "křídla" u Bongo lesního pro nové zvířátko v naší ZOO - žirafu pralesní. Už probíhají dokončovací práce a stavba vypadá velice dobře.
Sluníčko "vystrčilo" už nezadržitelně své paprsky, takže se už po malé Už se provádí dokončovací práce na pavilonu pralesní žirafySafari pohybuje vláček, který dopravuje v letním období návštěvníky, kterým se nechce pěšky přímo k Safaribusu. Momentálně ale moc návštěvníků v ZOO nebylo, ale o víkendech to myslím bude stále lepší a lepší. Myslím tedy návštěvnost zahrady. Jinak se "rýsuje" pro Dvůr Králové velký problém a bude myslím hrozit velký dopravní kolaps. Opravuje se totiž silnice - hlavní tah na Hradec Králové a Prahu. Po městě se změnila na několika náhradních silnicích přednost a řidiči dost zmatkují. No, necháme se překvapit - ale už nyní je tady ten provoz v neuvěřitelně žalostném stavu. Tvoří se totiž dost velké "kolony".
 
Abych ale dokončil povídání o malém Safari, objevuje se v něm stále více a více druhů. Žirafy se dokonce už "povalovaly" po zemi...nosorožci elegantně "pózovali", zebry se bezstarostně prochází a už se tu objevilo i několik druhů antilop. Jen uprostřed malého Safari se stále potulují jen perličky.
 
V pátek 26. března jsem se šel opět podívat na novinky v naší ZOO. Při procházce zahradou se mi podařilo potkat paní, Ibis hagedaš - 22. 3. a 23. 3. 2004co mi vystavovala permanentku a udělala při tom jednu chybu. Nenapsala na ni totiž rok 2004 - což se nelíbilo vedoucí pokladny u vchodu. Tudíž jsem ji celý problém vylíčil a podařilo se nám zdárně tuto "lapálii" vyřešit ku spokojenosti všech. Dostanu permanentku novou.
     Účelem mé návštěvy bylo vyfotografovat pro vás mládě lelkouna sovího. Ale nakonec to dopadlo úplně jinak, protože v odchovně jsou vystavena dvě nová holátka. Jedno se vylíhlo 22. 3. a druhé 23. 3. 2004. Jedná se o ibise hadegaše (Hagedashia hagedash) - který je myslím nejhezčí mezi všemi ibisy. V dospělosti je 70 centimetrů velký šedohnědý pták, který má hřbet a křídla svrchu nápadný zelený a modrý lesk.
     Letky a ocasní pera jsou černé, na tvářím pak má po bílém proužku. Zajímavé je, že ho nemají lovci v Africe rádi, protože stejně jako u nás sojka varuje okolí svým voláním o přítomnosti člověka. Dobře létá a zdržuje se většinou sám nebo jako pár.
     Při průchodu Ptačím světem se mi ukázal v plné kráse korunáč šedomodrý (Goura cristata) s velkou modrou chocholkou. Váží něco málo pod 3 kilogramy a pokud si myslíte, že jej objevíte pouze na zemi - mýlíte se. Hnízdí totiž na konstrukci asi ve výšce 5 metrů nad zemí. Naší ZOO se už podařilo odchovat několik jedinců - což se podařilo málokteré ZOO. Jeho domovinou je Nová Guinea. Pokaždé se objeví překvapivě v jiné části pavilonu - zvykl si už hodně na přítomnost lidí. Pokud se pohybujete pomalu a tiše, můžete k němu přijít prakticky na dotek.
 
Bongo lesní (Boocercus euryceros isaaci) - Je to typické zvíře afrického pralesa. Prozrazuje to již jeho pruhování na skořicově červené srsti. Jedná se asi o deset až patnáct bílých příčných pruhů. Díky svému maskování je tato antilopa v hustém podrostu prakticky neviditelná. Navíc na volná prostranství vychází jen velmi málo. Takže jen málokdo se může pochlubit, že ji viděl ve volné přírodě. Jen v noci navštěvuje bongo kávové plantáže. Žije v pralesích západní, střední a východní Afriky.
     Naše ZOO je jednou z 28 zahrad ve světě, kde ji můžete spatřit. Navíc se tu podařilo odchovat již 66 mláďat. Zajímavostí také je, že mají obě pohlaví rohy. Mají lyrovitý tvar a jsou silné, mírně zploštělé s bílými nebo nažloutlými špičkami. Jejich délka ale nepřesahuje 65 centimetrů. Zvláštní je také ocas, který se podobá ocasu turů. V ZOO se s nimi můžete vidět v neuvěřitelné blízkosti a momentálně se přistavuje nová část pavilonu. Celý výběh můžete obejít ze tří stran a pozorovat tyto antilopy v celé kráse.
 
Nový přírůstek - V odchovně ptáků Ptačího světa se objevil nový tvoreček. Na první pohled vás sice nezaujme - ale po jeho spatření jako dospělého ptáka budete překvapeni jeho zajímavou podobou. Jedná se totiž o lelkouna sovího. Začetl jsem se do knížky Světem zvířat - Hanzák, Hudec a je to opravdu zvláštní pták. Považte sami.
     Lelkoun soví (Podargus strigoides) žije v Austrálii, na Nové Guineji a na přilehlých ostrovech. Je to již statný pták, velký asi jako vrána. Má silný, zahnutý zobák, kterým loví zejména stromové kobylky. Buď je chytá v letu, nebo je sbírá při prolézání korunami. Nalezne-li ve větvích hnízdo, vyplení je. Stejně rád si chytne i myš nebo žábu.
     Jinak to je líný a pohodlný pták, který většinu dne prospí. Spí prý tak tvrdě, že jej nevyruší ani křik, ani tlučení do stromu, nebo dokonce výstřel. Je-li přece jen vyrušen, pak nemotorně odlétá a na nejbližším klidném místě opět usíná.
     Ač je lelkoun soví dost velký, spatří jej lidé v přírodě zřídkakdy. Jeho hedvábně měkké peří má barvu stromové kůry porostlé lišejníky. Šedohnědý podklad je bělavě a černě kropenatý a vlnkovaný, takže spící pták vypadá jako kus uschlé a ztrouchnivělé větve.
     S příchodem soumraku lelkounova malátnost a ospalost mizí; hlad nutí ptáka k čilému hledání potravy. Samci mají zvučný, silný, dost nepříjemný hlas.
     Nepodařilo se mi pořídit fotografii ani holátka, ani dospělého ptáka. Snad se mi to povede příště. Jděte se na ně podívat raději sami.
 
Nový pavilon slonů - Dnes 17. března 2004 bylo krásné počasí a tak mi to nedalo a zašel jsem se podívat na novinky do ZOO. Začal se již bourat starý pavilon slonů - aby se už konečně začal budovat na stejném místě nový. Kvůli této přestavbě je dočasně omezen Vodní svět, ale navštívit jej stále můžete. Jen se musíte vrátit vchodem. Opravuje se i část akvOsel somálský - po několika minutách vzájemné "honičky"árií, takže časem se otevře tato část zahrady v novém "kabátě".
     Venku už se objevují další zvířata, díky jednomu stádu antilop jsem dostal od zaměstnance ZOO dokonce vynadáno. Má snaha pořídit co nejatraktivnější snímky se tentokrát nedostala na úrodnou půdu. Překročil jsem sice hranici možného přístupu k výběhu, ale to zase na druhou Tento pavilon už neuvidítestranu neznamená - že by to byl snad být důvod k tykání. Co se dá dělat, stalo se - příště si dám už větší pozor. To se to fotografuje profesionálům, když mají drahé fotoaparáty, my amatéři zkrátka musíme někdy riskovat... Nejhorší na tom celém je, že se mi ten snímek nakonec stejně nevydařil.
     Pokud si uděláte delší procházku, objevují se i další zvířata ve velkém okruhu. Můžete vidět dvě stáda buvolů, zebry, nosorožce, žirafy a poslechnout si nezaměnitelný "zpěv" perliček. Několik minut si se mnou pohrával osel somálský, který se nechtěl ukázat ve své plné nádheře. Nechal si mne vždy dojít na vzdálenost - aby se na případném snímku vydařil co nejlépe. Pokaždé ale utekl, když jsem si dal fotoaparát k oku. Nakonec se ale přišel pochlubit sám - a pak se říká, že osel je tvrdohlavý paličák.
Buvol pralesní

Buvol kaferský

Nosorožec indický - zimní koupel
Povídání o chameleónech (Zvířata celého světa - Jiří Felix - Ještěři)- Zbarvení plazů způsobují 4 druhy chromatoforů. Chromatoforový systém je ovládán hormonálně, nervově, tepelně a světelně.
     K nejpopulárnějším ještěrům patří bezesporu chameleóni, všeobecně považovaní za mistry v měnění barev. I když tomu tak víceméně je, ve skutečnosti nemohou chameleóni měnit barvy podle libosti, protože každý druh má k dispozici jen určité barvy, z nichž některé může potlačit, jiným dát vyniknout, a to především v intenzitě nebo v tónech. Stahováním nebo roztahováním pohyblivých rozvětvených buněčných výběžků v kůži, v nichž je tmavé a žluté barvivo, se mohou barvy buď střídat, nebo se projevovat součastně. Tímto způsobem se mění celkové zbarvení. Nejživější barvy mají chameleóni na slunci, zatímco v noci zcela vyblednou. Barvy se také mění podle nálady, při hrozbě sokům aAno, někde tu skutečně je chameleónpod. Jinak může být také zbarvena část těla, která je ve stínu, jinak část těla na slunci. Některé druhy chameleónů mají barvy jen zelené, žlutavé a hnědé, jiné zase šedé, hnědé, bílé a červené, další modré, žluté a červené atd.
     Kromě charakteristického měnění barev jsou chameleóni obdařeni dalšími zvláštnostmi, které u jiných ještěrů nejsou. Je to především utváření očí. Jejich oční víčka jsou kruhovitě srostlá a porostlá šupinami. Uprostřed je kulatý otvor pro zorničku. Chameleóni mohou navíc očima libovolně otáčet nezávisle na sobě, třeba jedním okem dopředu a druhým dozadu.
     Další podivností je zvláštně utvářený jazyk, který má velký význam při lapání kořisti. Je neobyčejně dlouhý a vymrštitelný. V době klidu je složen v hrdelním vaku. U některých druhů převyšuje délka jazyka, u mláďat až několikanásobně, délku těla. U velkých dospělých jedinců je jazyk dlouhý až přes 30 centimetrů. U mnoha druhů jsou na konci jazyka jakési uchopovací výběžky, podobné prstíkům chobotu slonů, pomocí kterých plaz kořist vlastně uchopí. Většina druhů má konec jazyka lepkavý a kořist, především hmyz, na něj přilepí.
     Také ocas je přizpůsoben k životu na větvích. U většiny druhů chameleónů je na konci chápavý a ještěr ho používá jako pátou končetinu na přidržování. Pouze několik druhů chápavý ocásek nemá. Ocásek je pevný, ale když se utrhne, nový už nenaroste.
A já ještě dodám, že chameleóny můžete vidět v pavilonu Vodního světa a že se dá úspěšně chovat doma. Tento ještěr nikdy nechodí jako ostatní kolem skla a "nedobývá" se ven. Teplota prostředí, v kterém se nachází by se měla co nejvíce přibližovat k přírodním podmínkám. Důležité je také dbát na správnou vlhkost vzduchu. Chameleóni hodně pijí, ale nedokáží se napít. Vodu olizují z listů a nebo ji z nich sají.
 
Jak se mají? Kdo? No přece pelikánek a marabu - oba moji malí oblíbenci. Mají se čile k světu, což mohu potvrdit exkluzivními snímkMarabu už krásně vyrostly pořízenými přímo a jen pro čtenáře mých stránek.
 
Minule jsem něco málo napsal omarabu africkém - tak nyní musím doplnit i pár informací o pelikánovi kadeřavém (Pelacanus crispus). Odhady jeho stavu ve volné přírodě se pohybují kolem 2 500 - 3 000 párů ve 22 koloniích. Pro tento druh byl zřízen záchranný program EEP, kterého je Dvorská ZOO členem.
     Je to druh pelikána o něco málo větší než pelikán bílý. Na kratší vzdálenost se jeví stříbřitě bílý. Nohy má šedé. Pelikáni jsou mohutní, značně těžcí ptáci; vypadají sice neohrabaně, ale při lovu ryb jsou velmi obratní. Mají zajímavě utvářený zobák. Je velmi dlouhý, na konci mírně zahnutý. Spodní čelist se skládá ze dvou tenkých a poměrně Mládě pelikána kadeřavého se má čile k světuohebných, na špičce spojených větví, mezi nimiž visí široký a roztažitelný vak. Nohy pelikána jsou ve srovnání s tělem krátké. Všechny čtyři prsty jsou spojeny blánou. Známe celkem osm druhů. Jsou to družní ptáci, kteří hnízdí v koloniích a v letu se shlukují ve větší hejna. Jejich potravou jsou převážně ryby.
     Pelikán kadeřavý se v letu dobře pozná podle toho, že konce křídel má zespodu bílé. Hnízdí na několika místech jihovýchodní Evropy, v Malé Asii, v Persii, v severovýchodní Číně a v jihovýchodním Mongolsku. Poslední evropská útočiště těchto překrásných vodních ptáků leží v Rumunsku a v Bulharsku. Vidět pelikány v přírodě patří mezi nejkrásnější zážitky ornitologa.
     Nedávno dávali v TV dokumentární pořad o těchto nádherných ptácích a mohu potvrdit - že pozorovat jejich život ve volné přírodě je neuvěřitelný zážitek. Jak velkou rybu dokáže "spořádat" - to je opravdu zvláštní podívaná. Pokud chcete ještě vidět malého pelikánka v odchovně v Ptačím světě - neváhejte a přijďte se na něj podívat co nejdříve. Je už dost velký a bude v nejbližší době dán na jiné místo a k vidění bude až se zlepší počasí ve venkovním výběhu. Měl jsem možnost se jak k němu, tak i k marabu přiblížit velmi blízko. Však to vidíte na fotografiích. Pokud ale neuvidíte toho "mého" pelikánka na vlastní oči - nebojte se. Protože na nás bude určitě zase příště čekat v odchovně další překvapení.
 
Zuřivý reportér. Vážení příznivci mých článků. Dnes jsem pro vás obětoval v maximální míře své zdraví. Při cestě za reportáží se mi totiž podařilo poznat tvrdost naší rodné planety Země. Zaujal mne totiž v ZOO dětský koutek s domácími zvířátky. Konkrétně kozičkami – které se mi staly téměř osudnými. Navíc jsem si nedávno vypral kalhoty, na které si vždycky dávám pozor – protože zrovna tyto konkrétní velmi rád nosím. S zuřivostí reportéra se mi nakonec můj fotografický plán podařil a kozičky "skončily" v mém fotoaparátu, ale při zpáteční cestě za další reportáží se mi podařilo nemyslet na to, kudy vlastně vedou mé kroky.
     A tak se to stalo, nepozorné šlápnutí a nečekaný pád. Nejprve letělo mé tělo, kterému se podařilo během zlomku vteřiny tvrdě dopadnou na místo, kde mám na zadku za opaskem mobilní telefon…dále přistála levá ruka s fotoaparátem. Naštěstí jeho pád maximálně zmírnila…a nakonec přistála ruka pravá, která to nejvíce odnesla. Jde ale jen o škrábance – celý malér se dá brát s humorem. Po zjištění – že je totiž stále má krev červená jsem se vydal do nedaleké Galerie obrazů Zdenka Buriana a tam se v umývárně dal do pořádku. Jako důkaz mám pro vás dvě fotografie – první je místo, kde se mi to stalo. A ta druhá už je přímo ona mnou požadovaná, za kterou jsem tam vůbec šel.

Nový pelikánekMladý pelikánek. Začátkem roku jsem chodíval do ZOO podívat se na svého oblíbeného pelikánka. Nacházel se v pavilonu Ptačí svět v meziprostoru dvou hal. Byl to můj největší oblíbenec – tedy byli tam dva. Jeden o pár dní mladší – narodili se kolem Vánočních svátků. Pak ale vyrostl do velikosti – kdy už je dán na jiné místo ZOO. Jaký byl můj smutek – když jednoho dne tam už nebyl. O to větší radost zavládla v mé duši, když při dnešní návštěvě se „objevil“ pelikán nový. Je to velký nezbeda – pokud si uděláte chvíli času, vyzkoušejte jeho pozornost. Stačí jen pohybovat u skla rukou. On ji za chvíli zaregistruje a už opisuje pohledem její pohyb. Nádherná podívaná – vypadá totiž jako malý drak.
 
Marabu africký (Leptoptilus crumeniferus) je nejznámější z marabuů. Při délce 1,1 až 1,3 metrů dosahuje váhy až 6 kilogramů.
     Patří mezi typické africké ptáky. Žije i daleko od vod, na vyprahlých afrických savanách, kde provází lvy a dělí se s nimi o jejich kořist. Vyskytuje se však i přímo ve městech. Hnízdí na vysokých, často úplně osamocených stromech, někdy i na skalách. Podobně jako některé jiné druhy čápů tíhne k pospolitému hnízdění. Když staří práci přiletí na hnízdo, pozdravují se syčením a klapáním zobáku, hluboce se uklánějí a rozprostírají krásně bílá podocasní pera.
 
První odchov marabu afrického v naší ZOO. Marabu snáší 2-4 bílá vejce, na nichž se oba ptáci střídají v sezení. Mláďata se líhnou po 30 dnech a hnízdo opouštějí ve stáří 3 měsíců. Marabu africký je nejběžnějším druhem rodu chovaným v zajetí, na celém světě je chováno téměř 350 kusů. Problematický je však odchov, kterého dosáhlo zatím jen necelé dvě desítky zoologických zahrad na světě. Naše zoo chová marabu africké již mnoho let a jsou neodmyslitelnou součástí výběhů velkých afrických kopytníků.
     Odchov těchto velkých čápů je nesnadný především pro obtížné sestavování chovných párů a problémy se synchronizací hnízdních projevů obou partnerů. Sestavení našeho páru trvalo tři roky. První rok byli oba ptáci umístěni do společné voliéry, samička přePelikán kadeřavý a marabu africkýd svým partnerem stále prchala. Následující rok se zdržovali na hnízdní podložce, ale stavěli jen ledabyle. Tuto zimní sezónu trávili marabu opět společně na hnízdě, první vejce však samice snesla mimo hnízdo na zem. Až následující snůška byla ve hnízdě. Vejce jsme odebrali a ledovali průběh hnízdění, zda bude možno vejce před líhnutím vrátit pod rodiče. Za několik dnů podkladky vyházeli a přerušili hnízdění.
     Z vajíček v líhni bylo jedno oplozené a z něj se 4. února 2004 vylíhlo mládě. To je umístěno v odchovně v pavilónu Ptačí svět, kde jej mohou návštěvníci pozorovat (vedle něj je mnou zmiňovaný pelikánek – pelikán kadeřavý). Je krmeno rybami a drobnými hlodavci, potrava je mu uměle natravována. Dospělí ptáci mezitím snesli náhradní snůšku, uvidíme zda nějaké vejce bude oplozené a jak budou schopni se o potomstvo postarat.
     K tomuto článku jsem použil knihu Světem zvířat – Hanák, Hudec a článek z Novin královédvorské radnice.
reklama